Rakouský Nova Rock Festival už několik let patří k té kvalitnější evropské špičce rockových festivalů. Letošní ro(c)k byl program nabit opět velmi zvučnými jmény, které mě donutili, abych si zakoupil ne zrovna levnou vstupenku (ale po rozpočítání na jednotlivé kapely už zase levnou vstupenku) a vydal se přes Vídeň k maďarsko-rakouským hranicím do vesničky Nickelsdorf, která se ve dnech 11.6.-13.6. proměnila v jedno velké 60ti tisícové město...

FOTOGALERIE - OTEVŘÍT

Audio záznamy:

TIMES OF GRACE - STÁHNOUT

CAVALERA CONSPIRACY - STÁHNOUT

KORN - STÁHNOUT

SYSTEM OF A DOWN - STÁHNOUT

Sestavu kapel si můžete prohlednout kliknutím na plakát vlevo tohoto článku. Sobotní první festivalový program jsem vynechal a přijel do areálu až v neděli dopoledne, kdy jsem měl čas se aklimatizovat (čti dostat se z malého šoku z množství aut, lidí, stanového města a všeho okolo). Po hodinovém rozkoukání se mi šťastně podařilo zaparkovat auto relativně blízko (10 minut chůze) vstupu do areálu a postavit u něj také stan - což se asi nesmělo, ale pár jedinců v oblasti, kde jsem parkoval, stanovali také, tak jsem se přidal a byla to ta nejlepší věc, jakou jsem mohl udělat.

Oficiální stanové město bylo něco naprosto hrozného. Přirovnal bych to k uprchlickému táboru v některé zemi třetího světa. Protože počasí na víkend vyšlo - bylo nádherně teplo, přineslo to s sebou i pro mě největší nepříjemnost celého festivalo - prach. Ten byl naprosto všude a ve všem. Festival se totiž koná v nickelsdorfských okolních polích. Ale dost stížností, to asi k festivalům patří - ale představoval bych si to i lepší :-)

Po postavení stanu, jsem se vydal směrem k bráně do areálu, kde už byly připravení a rozehřátí brněnští Rattle Bucket, kteří zde zahájili své I don't care summer tour (před branami velkých festivalů). S klukama s RB se již nějakou dobu znám, takže jsem s nima asi hodinu vydržel při jejich akustickém setu a pak vyrazil již na regulérní koncerty k velkému pódiu.

Ještě před odjezdem jsem si naplánoval, které kapely nesmím propásnout, na ostatní kapely se mrknu, když bude chuť a příležitost. První "vyvolenou" kapelou byli Times of Grace.

Kytarista Adam Dutkiewicz (Killswitch Engage) a zpěvák Jesse Leache (ex Killswitch Engage) vytvořili společný projekt/kapelu, která vydala desku The Hymn of a Broken Man, která mě docela nadchla, takže jsem byl zvědavý, jak se jim povede i na živo. Na to že kapela vznikla teprve loni a desku vydala letos začátkem roku, se před pódium natlačila slušná skupina lidí, kteří si nejen užívali festivalu, ale bylo poznat, že i kapelu a jejich skladby znala. Pro mě to bylo vystoupení, které kdybych vynechal, tak bych toho poté hodně litoval.

Další naplánovanou kapelou byli bratři Cavalerovci v Cavalera Conspiracy jejichž vystoupení následovalo na stejné stagi po Times of Grace. CC jsem ještě na rozdíl od Soulfly (3x) ještě neměl tu čest vidět. V sestavě mezi rodinnou Cavalerů nechyběl stabilní kytarista Soulfly Marc Rizzo. Hned od začátku vystoupení se v početném kotli před pódiem vytvářelo několik circle pitů, do kterých jsem chtě nechtě byl také vcucnut, a tak jsem si to alespoň na chvíli užil na plný pecky - hlavně ty zvířená mračna prachu, která zastiňovala i samotné slunce... Vystoupení slušné, ale nijak mě to nenadchlo.

Hlavní hvězdou nedělního dne festivalu byli bezesporu kultovní KoRn. Plná plocha před pódiem táhnoucí se až do zadních částí toho byla důkazem. Zaujat strategické místo v druhé vlně před zvukařem jsem si plně vychutnal celého koncertu KoRn. Kapelu jsem už měl možnost shlédnout počtvrté a musím říct, že toto vystoupení mě vůbec nezklamalo. Do setlistu byly zařazeny tradiční kousky, mezi ně byly po troškách namíchány skladby z ne tolik povedených posledních let jejich tvorby. Škoda, že kapela sebou nepřivezla přidanou hodnotu v podobě pódiové "výzdoby", která byla tentokrát nulová. Jedinou výtku na samotné vystoupení bych zmínil v posledních letech již bohužel běžné zařazení úseku se mnoha zkrácenými (nedohranými) skladbami, který mi silně připomínají nějaké "silvestrovské šarády", ke kterým mám dost silný odpor. Já chci slyšet vždy celou písničku a ne jen tu "nejznámější" její část...

Nedělní program pro mě začal kapelou Bring Me The Horizon, která svůj set začala poctivě energicky, kdy se zpěvák snažil a také se mu to dařilo vyvolávat všemožné circle pity a wall of deathy i několikrát za celý první song. Nejen zpěvák, ale i ostatní nezůstávali pozadu a drželi nasazené tempo různým skákáním z několikapatrových repráků na pódium, chodili do lidí apod. Bring Me The Horizon pěkně nakopli celý nedělní program, takže se bylo dál na co těšit. Perlička z jejich vystoupení - na posledních několik songů koncertu se kytarista najednou ztratil z pódia, když se najednou objevil mezi lidmi v druhé vlně směřující ke zvukařské a osvětlovačské věži. Ta měla cca 3 podlažní patra, po nichž se po trubkové konstrukci i s kytarou vyšplhal a zbytek setu odehrál v jejím nejvyšším patře.

V nedělním nabitém programu se dál objevili švédští In Flames jedoucí tour s jejich novou deskou Sounds of a Playground Fading. Tomu odpovídalo i perfektně zaranžované pódium s obrovskou plachtou s motivem havrana bookletu nové desky. Bohužel začátek jejich vystoupení postihly technické problémy, kdy se několikrát a na dlouhou stalo, že "nešel ven zvuk". Jelikož nejsem velkým fanouškem kapely, tak mě to odradilo a šel jsem se věnovat přípravě na pro mě hlavní představení nejen festivalu, ale zřejmě i tohoto roku.

Po In Flames přišli ještě na řadu Motörhead a hlavní hvězdy festivalu Iron Maiden. Žádnou z těchto kapel nemám rozhodně tolik rád, jako navrátivši se na pódia SYSTEM OF A DOWN. Proto jsem obětoval i tyto kapely a šel se zařadit do fronty k druhé monstrózní stagi, na kterém měli SOAD vystoupit jako poslední kapela festivalu. Do kotle před pódium byl totiž obrovský zájem lidí a organizátory byl početně omezen vstup lidí. Do tohoto prostoru se pouštěli jen v čase mezi koncerty jednotlivých kapel, v jejich průběhu byl vstup zamezen. Očekávajíc velký zájem se dorazil už během australských Pendulum a zařadil se do fronty na straně pódia, takže výhled na pódium nulový.

Pendulum skončili, lidé z kotle odcházeli, ale na mě se bohužel na vstup už nedostalo, takže jsem šel trpělivě čekat k druhému možnému vstupu, kde nebyla tak velká fronta. Nezbylo ale než zde čekat celé vystoupení "předskakujících" Social Distortion. Po konci SD se už moc lidí z kotle pryč nehrnulo, ale nakonec jsem se do první vlny kotle dostal a mohl zaujmout opět strategické místo sice více dál od pódia, ale se slušným výhledem a pocitem toho, že se nedostanu do nedýchatelného kotle prachu.

Splnění dlouholetého snu vidět System of a Down naživo nakonec přišlo. Kvalitní pódiová prezentace obsahující střídající se plachty v pozadí, pohybující se konstrukce se světly přidala vystoupení punc výjimečnosti. Nejočekávanější ale byli samotní aktéři v plném počtu a síle. Jejich vystoupení nechybělo nasazení a samozřejmě ty nejkultovnější skladby, na které snad každý čekal. Velmi tučný setlist musel potěšit a uspokojit každého fanouška SOAD.

Vystoupení System of a Down oficiálně Nova Rock Festival ukončil a spousta lidí se ještě ten večer/noc vydala auty domů. To je ale čekala nekonečná kolona aut, kdy z areálu vedla pouze jedna úzká oficiální cesta. Já odjezd takticky odložil na ráno, což jsem ale také moc neodhadl, protože už kolem osmé zde kolona byla znovu (nebo pořád?). Po tříhodinovém čekání v koloně, kdy jsem se posunul asi o 300 metrů (a ještě mě podle GPS, čekal tak kilometr), jsem to vzdal a vydal se za hrstkou ostatních, kteří jeli neoficiální a zakázanou cestou z areálu, která vedla po okolních polních cestách. Ty mě naštěstí po deseti minutách dovedly do "civilizace" a já si ušetřil celodenní čekání.

Nova Rock Festival bych rozhodně doporučil všem navštívit a hlavně těm, kteří ještě na zahraničním festivalu nebyli. Člověk získá další zajímavý pohled na pořádání a podobu festivalu, který je naprosto odlišných od běžných českých festivalů.